Desatero komunikace s osobami se zdravotním postižením – JPD3 pro hlavní město Prahu

Zdravotně postižení se jen s obtížemi uplatňují na pracovním trhu, a to i po absolvování tradičních rekvalifikačních kurzu. Při jejich integraci do společnosti prostřednictvím trhu práce je proto vhodné hledat nové formy pracovních činností, které budou přímo určeny zdravotně postiženým a budou zaměřeny na zlepšení postavení zdravotně postižených ve společnosti. Jednu z možností takovéto pracovní činnosti představuje i náš projekt, který vychází z potřeby zdravotnických zařízení a úřadu veřejné správy proškolovat své pracovníky pro komunikaci se zdravotně postiženými. Potřeba tohoto vzdělávání je dána nejen samotnými poznatky z každodenní praxe, ale i Národním plánem podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006 – 2009, který na tato školení vyčleňuje i patřičné finanční prostředky. V současné době se na Národní radu zdravotně postižených ČR (NRZP ČR) obrací zdravotnická zařízení i úřady veřejné správy se žádostí o zajištění takovýchto školení, kterým však nemůžeme vyhovět, neboť pro tyto účely nemáme dostatek vyškolených odborníku. Jsme přesvědčeni, že tato příležitost pro uplatnění na pracovním trhu by mela být v první řadě využita samotnými zdravotně postiženými, a proto chceme z jejich řad vyškolit budoucí lektory, kteří budou tuto službu zdravotnickým zařízením a úřadům veřejné správy poskytovat. Náš projekt si proto klade za cíl vytvořit při NRZP ČR školící středisko, kde budou zájemci z řad zdravotně postižených vyškoleni pro vedení informační a vzdělávací kampaně zaměřené na zdravotnickou veřejnost a pracovníky veřejné správy. V rámci výcviku budou zdravotně postižení spolupracovat na vytváření řady "Desater" zásad komunikace s lidmi s různými typy zdravotního postižení. Proškolený absolvent kurzu pak bude moci buď jako zaměstnanec některé z organizací zdravotně postižených nebo na živnostenský list proškolovat zdravotnické pracovníky a pracovníky veřejné správy na téma komunikace se zdravotně postiženými.

Se zájmem o problematiku komunikace se zdravotně postiženými občany jsme se setkali na straně zdravotnických zařízení a úřadů veřejné správy. Při následné snaze uspokojit tuto poptávku jsme však narazili na nedostatek školitelů - lektorů, kteří by mohli kvalifikovaně a s potřebnými učebními pomůckami tato školení provádět. Vedle těchto institucí je však nutno zmínit i samotné zdravotně postižené, kteří se na Národní radu zdravotně postižených ČR (NRZP ČR) obracejí se stížnostmi na způsob zacházení, kterému jsou jako lidé se zdravotním postižením vystavováni ve zdravotnických zařízeních a na úřadech veřejné správy. Neinformovaný i necitlivý přístup zdravotnického personálu a pracovníku veřejné správy je často staví do role nesvéprávných či přímo slaboduchých osob. Dokladem je realita všedního dne, kdy lékař nebo sestra hovoří s průvodcem pacienta, nikoliv s pacientem samotným. Otázky typu "a co je pánovi?" nebo "má pán s sebou průkaz pojišťovny?", popřípadě "ať si pán odloží", patří do osobních zkušeností téměř každého člověka s postižením. Obdobné je to i při jednání na úřadech veřejné správy. Lidé s postižením se velmi často cítí v podřízeném nebo znevýhodněném postavení, nechtějí na sebe upoutávat pozornost nebo přivolávat nervozitu či dokonce hněv, a proto takové zacházení obvykle bez okamžitých protestu strpí. Tím u nich dochází ke vzniku psychického traumatu, který je podobně jako dlouhodobá nezaměstnanost přivádí do stavu apatie vůči snaze uplatnit se na trhu práce a tak na využití svého pracovního potenciálu rezignují.

Zásadní problém při komunikaci se zdravotně postiženými přitom nespočívá v tom, že by se k nim melo přistupovat stejně jako k ostatním lidem. Různé typy zdravotního postižení vyžadují specifický přístup, který musí zohlednit potřeby a možnosti zdravotně postiženého občana a současně respektovat jeho lidskou důstojnost. Znalosti zásad a techniky vlastní komunikace s těmito občany jsou u zdravotnických pracovníku i pracovníku veřejné správy obvykle velmi malé nebo vůbec žádné. Na obou stranách přitom existují bariéry k prolomení tohoto stavu. Zdravotně postižený se v neznámém prostředí obyčejně bojí říci, že potřebuje něco jiného či trochu jinak než ostatní. Zdravotnický personál nebo úředníci se cítí nejistě, neboť neví přesně, jak s takovým člověkem komunikovat, pociťují ostych, který se snaží zamaskovat přehlížením zdravotního postižení či přímo přehlížením zdravotně postiženého.

Z výše uvedeného je zřejmé, že problémy v komunikaci mezi zdravotně postiženými na straně jedné a zdravotnickým personálem a pracovníky veřejné správy na straně druhé existují a jsou pociťovány i potvrzovány mnoha svědectvími na obou stranách. V jejich důsledku v současné době dochází nejen k dehonestujícím situacím pro zdravotně postižené, ale fakticky jsou omezujícím faktorem pro zdravotně postižené při jejich integraci do společnosti, při čerpání zdravotnické péče a v případe úřadů veřejné správy při společenském a pracovním uplatnění. Náš projekt proto přichází s návrhem vyškolit osoby, které budou jako lektoři školit zdravotnický personál a pracovníky veřejné správy, jak správně s různě zdravotně postiženými osobami komunikovat. Jsme přesvědčeni, že tito lektoři by měli být zdravotně postižení občané, kteří si budou schopni osvojit potřebné znalosti a dovednosti. Realizace předkládaného projektu by jim měla zajistit atraktivní a velmi potřebnou práci a současně by měla přispět k odbourávání vzájemných komunikačních bariér a tím i k odstranění problémů, které z nich pro zdravotně postižené vyplývají.

Primárním cílem našeho projektu je pomoci skupině až 20 osob se zdravotním postižením najít plnohodnotné uplatnění na pracovním trhu v oblasti, která je dosud prakticky nepokryta dostatečně vyškolenými odborníky. Z Národního plánu podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006 – 2009 je přitom zřejmé, že lidí s podobnou kvalifikací bude v budoucnu potřeba a mělo by být i dostatek prostředků na jejich finanční ohodnocení. Při Národní radě zdravotně postižených ČR (NRZP) za tímto účelem chceme vytvořit školící středisko, kde budou zájemci (počítáme s 20 osobami) z řad zdravotně postižených vyškoleni pro samostatné vedení vzdělávacích aktivit o problematice komunikace občanů se zdravotním postižením ve zdravotnických zařízeních a úřadech veřejné správy. Součástí kurzu bude i společná práce lektorů a frekventantů kurzu na vytváření specializovaných „Desater“ komunikace s osobami s různými typy zdravotního postižení, která by se v podobě dvou příruček měla stát základním nástrojem a školící pomůckou při budoucím uplatnění absolventů kurzu. V rámci projektu proto chceme vytvořit „Desatera“ pro všechny základní typy zdravotního postižení. Z těchto desater pak bude sestavena jedna příručka postihující komunikaci zdravotně postižených ve zdravotnických zařízeních a jedna na téma komunikace na úřadech veřejné správy. Dalším z cílů projektu je tedy i vytvoření praktické pomůcky pro budoucí uplatnění absolventů kurzu. Také proto jsme náš projekt nazvali „Desatero komunikace s osobami se zdravotním postižením“. Dlouhodobým cílem našeho projektu však není jen najít pracovní uplatnění pro několik desítek zdravotně postižených, ale obecně zlepšit přístup ke zdravotně postiženým ve zdravotnických zařízeních a pracovištích veřejné správy. Tento efekt se vyčísluje jen obtížně, presto má však velký význam pro celou komunitu zdravotně postižených při jejich integraci do společnosti.

Mezi osobami se zdravotním postižením je řada velmi nadaných i vzdělaných lidí, kteří i přesto obtížně hledají práci z důvodu psychických i fyzických bariér na straně zaměstnavatele. Cílovou skupinou našeho projektu jsou nezaměstnaní zdravotně postižení občané se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním s trvalým bydlištěm v Praze se zájmem o práci mimo komunitu zdravotně postižených. Výběrovým kritériem by však nemělo být samotné vzdělání, ale především osobní předpoklady uchazeče. Melo by se jednat o osoby kreativní a komunikativní, se schopností empatie a přirozeného vystupování. Zdravotní postižení v tomto případě není handicapem, ale výhodou, kterou muže budoucí lektor uplatnit jako osobní zkušenost se školenou problematikou.

Specifickou cílovou skupinou mohou být též zdravotně postižení, kteří se minulosti setkali s nesprávným zacházením ve zdravotnickém zařízení či na úřadu veřejné správy a jako takoví mohou být motivováni k osobnímu angažmá, které by změnilo stávající stav.

Absolventi kurzu by měli být schopni sami vést vzdělávací aktivity zaměřené na zdravotnické pracovníky a pracovníky veřejné správy. Předpokladem je důkladná znalost potřeb a práv občanů s různými druhy zdravotního postižení ve vztahu k veřejné správě a zdravotnickým zařízením, komunikační schopnosti zaměřené na stručné a výstižné vyjadřování, schopnost projevu před větším auditoriem a přehled o základní struktuře veřejné správy a zdravotnických zařízení (zdravotnického školství) v ČR.

Samotné školení bude rozděleno do dvou kurzů, z nichž každý bude mít tři základní moduly. První kurz bude zaměřen na komunikaci ve veřejné správě a druhý na komunikaci ve zdravotnických zařízeních. Oba kurzy budou mít tři základní moduly, které absolventům umožní získat znalosti a dovedností ve třech základních oblastech:

1. Modul obecně teoretické přípravy, kde by absolventi kurzu získali přehled:

- o systému zdravotní péče a typech zdravotnických zařízeních v ČR/ o systému veřejné správy a vzdělávání pracovníků veřejné správy v ČR

- o lékařské a zdravotnické etice (práva pacientu atd.) / o etice výkonu státní správy (práva účastníků správního řízení atd.).

2. Modul speciálně teoretický o způsobech, metodách a formách komunikace se zdravotně postiženými se zaměřením na různé druhy zdravotního postižení.

3. Modul lektorsko - manažerský, kde by absolventi kurzu získali manažerské a lektorské dovednosti, včetně základu podnikání, osobnostní trénink, schopnost přednášet před větším množstvím lidí, základy psychologie, oslovení potenciálního klienta atp.