Jesenská, J.: Metodika k poradenství pro zdravotně postižené. Praha: APZP, 2005

1.1   Poradna uživatele sociálních služeb

1.2  Poradce uživatele sociálních služeb

2. Zákon o sociálních službách

2.1  Příspěvek na péči

2.2  Smlouva o poskytování sociální služby

Prvního ledna 2007 nabyl účinnosti nový zákon o sociálních službách. Plným jménem zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.

Zdánlivě se ten den, kromě obvyklé změny letopočtu, neudálo nic zvláštního. To neplatí pro oblast sociálního zabezpečení. Zmíněné datum přináší změnu, která má proměnit bývalý model sociální péče ve skutečně moderní systém sociálních služeb.

Slovo moderní používáme jako synonymum slova lepší. Přímo v novém systému však existují i určitá úskalí. Jedním z nich (je změna postavení dřívějšího klienta sociální péče v osobu, kterou nové sociální služby označují jako uživatele. Až do roku 2006 jsme o poskytnutí služby sociální péče žádali. Občan, (který potřeboval služby ústavní sociální péče nebo pečovatelské služby, si u příslušné veřejnoprávní instituce podal příslušnou žádost. Ta byla  ve většině případů zařazena do pořadníku. A zpravidla po určité době obdržel občan (nebo jeho zákonný zástupce) zprávu určující mu ústav do něhož se má „dostavit“.

Situace od začátku roku 2007 je zcela jiná. A nic na tom nemění skutečnost, že ne všichni si tuto změnu uvědomují a řídí se jí. Novinkou je, že občan hodlající využívat sociální služby musí sám najít vhodného poskytovatele. A nejen to. Sám musí s tímto poskytovatelem vést jednání o podmínkách a obsahu poskytované služby, včetně platby za službu (kdy a za jakých podmínek své peníze poskytovateli poukáže či naopak kdy obdrží zpět část své platby, …) a mnoha dalších skutečnostech. Namísto dřívějšího rozhodnutí orgánu veřejné správy musí občan uzavřit s poskytovatelem soukromoprávní smlouvu o poskytování sociální služby. Z ní se tak stává dokument rozhodující de iure  i de facto  základních otázky života občana, který potřebuje péči jiné osoby, který potřebuje sociální službu.

Jak často půjdu ze zařízení na vycházku? Jaký budu mít oběd a kdy mi jej přivezou? Mohu si uvařit sám? Jak často půjdu na rehabilitaci? Kolik peněz zaplatím měsíčně?  Na tyto a desítky dalších otázek odpoví jen kvalitně připravená smlouva o poskytování sociální služby.

Právě proto, že si uvědomujeme obtíže, které nová situace tisícům občanů se zdravotním postižením, seniorům a dalším uživatelům sociálních služeb může přinášet, připravili jsme pro Vás v Institutu Eda Roberte tuto brožuru, jejíž podstatná část je věnována informaci o celostátní síti Poradenství uživatelům sociálních služeb.

Ten je připraven pod patronací Národní rady osob se zdravotním postižením, za aktivní účasti odborníků Výzkumného centra integrace zdravotně postižených. V průběhu roku 2007 a 2008 (a věříme, že i v dalších letech) byla v cca 85 bývalých okresních městech České republiky otevřena poradenská pracoviště zaměřená na potřeby uživatelů sociálních služeb.

O činnosti poradců, o systému poraden a náplni poradenství uživatelům sociálních služeb se dočtete na těchto stránkách.

Jsou určeny všem uživatelům sociálních služeb a všem zájemcům o jejich současnou podobu.

Rádi přivítáme Vaše náměty a zkušenosti, stejně jako připomínky a dotazy. Například na webových stránkách www.poradnaprouzivatele.cz.

Těšíme se s Vámi nashledanou v některé z našich poraden.

Doc. Mgr. PaedDr. Jan Michalík, Ph.D.  

Systém poradenství uživatelům sociálních služeb patří do širšího rámce poradenství pro osoby se speciálními potřebami, osoby se zdravotním postižením, osoby znevýhodněné v důsledku nedostatku schopností sebeobsluhy, orientace, nosného a pohybového aparátu nebo omezení vyplývající z věku a dalších.

1.1.Proč poradenství uživatelům ?

S obdobným modelem služby se setkáme i v zahraničí. V severských zemích, Británii, Irsku, Německu a Kanadě existuje funkce „prostředníka“ mezi poskytovateli služeb, jejich plátci a klienty. Tedy prostředníka, který zastupuje právě klienty. V Kanadě se používá přímo označení broker – prostředník, jeho služby jsou pak zprostředkováním. V dalších zemích jsou používány termíny advocate (obhájce zájmů) a advisor (poradce) – služby jsou pak adekvátně poradenství nebo advokacie

Advisor je většinou člověk, který není nezávislý, ale je nějakým způsobem propojen na poskytovatele (agenturu poskytující služby) nebo plátce těchto služeb, například obec. Uživatel služby tak může využít poradenství, které mu poskytne přímo agentura služeb nebo obec, zároveň se však může obrátit na nezávislé prostředníky.

Pracovník v pozici advocate je v jiném postavení, je nezávislý na dané obci či poskytovateli sociální služby. Podporu tohoto typu poskytují většinou nevládní organizace.

V roce 2005 jsme uskutečnili výzkum názorů na tehdy připravovaný model sociálních služeb. Jeho součástí bylo i zjišťování názorů klientů sociálních služeb a poskytovatelů na to, zda po přijetí zákona dokáží uzavřít smlouvu sami, či by potřebovali podporu nezávislého poradce. Odpovědi respondentů – uživatelů sociálních služeb – vidíte v následujícím tabulce – grafu.

Graf č. 1 - Názory uživatelů na potřebu poradenství při uzavření smlouvy o poskytování sociálních služeb

Uvedené zkušenosti ze zahraničí i z České republiky vedly
k ustavení samostatného systému poradenství uživatelům sociálních služeb. Jeho cílem je provázet uživatele sociální služby při jeho jednáních s poskytovatelem, poskytnout mu poradenství vážící se k uzavírané smlouvě
o poskytování služby a všech jejích náležitostech.

§         Stadium přípravy smlouvy o poskytování služby

§         Jednání vedoucí k  uzavření smlouvy o poskytování služby

§         Monitoring a vyhodnocování plnění podmínek stanovených smlouvou a pomoc při případném řešení sporů.

Poradna pro uživatele sociálních služeb působí téměř v každém bývalém okresním městě České republiky. Jejich přesný seznam naleznete na str. 39 této brožury nebo v aktuální podobě na webových stránkách www.poradnaprouzivatele.cz.

Ve většině případů sídlí poradna v prostorách Center pro zdravotně postižené občany. Spolupráce s centry je výhodná i pro uživatele, neboť na jednom místě mohou obdržet více potřebných informaci.

Vlastní místo poradenství (budova, kancelář) je označeno touto informační cedulí:

Na poradnu uživatele sociálních služeb se může obrátit každý občan České republiky (a dokonce i každý, kdo zde má trvalý nebo obdobný pobyt), který je nebo se stane uživatelem sociálních služeb. Nejčastěji se na poradnu obracejí: občané se zdravotním postižením

• senioři a jejich rodinní příslušníci
• rodiče dětí se zdravotním postižením
• opatrovníci osob zbavených způsobilosti k právním úkonům
• další skupiny uživatelů sociálních služeb

Poradíme však i osobám bez přístřeší, dlouhodobě nezaměstnaným, osobám z národnostních menšin a jejich rodinným příslušníkům.

Poradce při poradenství uživatelům sociálních služeb vždy dodržuje následující zásady:

§         Respektování svobodného rozhodování klientů

§         Nestrannost a nezávislost na poskytovatelích služby

§         Jednání vždy v zájmu a prospěch klienta

§         Podpora aktivity klienta a jeho účasti v procesu poradenství

§         Respektování osobnosti klienta a přísné dodržování zásad rovného přístupu vůči klientům jakékoliv skupiny

§         Realisticky vyhodnocování potřeb, práv,  omezení a handicapů klienta ve vztahu k jím očekávanému výsledku poradenství

§         Dodržování sféry působnosti poradce

§         Dodržování zásad individuálního přístupu ke klientovi

§          

§         Zodpovědnost za výsledek vlastní činnosti

§         Respektování etických zásad profese poradce

Běžná provozní doba poraden je v pracovních dnech, tj. pondělí až pátek,  zpravidla nejméně tři dny v týdnu v časovém rozmezí cca od 8,00 do 16,00. Vždy záleží na místních podmínkách jednotlivých poraden.  Provozní dobu poradny získáte na webových stránkách www.poradnaprouzivatele.cz.

Je vhodné poradce kontaktovat písemně, telefonicky nebo mailem a dojednat si s ním schůzku. Budete tak mít jistotu, že si poradce pro jednání s Vámi vytvoří dostatečný časový prostor. V některých případech poradce vykonává svou činnost i mimo poradnu a bez předchozí domluvy byste jej nemuseli zastihnout. V případě potřeby Vás poradce může navštívit i v místě Vašeho bydliště, u Vašeho poskytovatele sociální služby apod.

V této brožuře (str. …. ) máte uvedeny adresy všech poraden v České republice, včetně telefonního čísla a jména nnnporadce+. Upozorňujeme, že informace vychází ze stavu platného dne 1.9. 2007 a mohou se do budoucna měnit. Aktuální přehled a platné kontakty (telefon, adresa, mail) jsou vždy uvedeny na stránkách www.poradnaprouzivatele.cz.

Naši poradci Vám pomohou ve všech otázkách, které se týkají zákona o sociálních službách, zejména pak v následujících oblastech.

§         Poradíme při výběru vhodné sociální služby v regionu

§         Připravíme Vás na jednání s poskytovatelem sociální služby

§         Poradíme s textem smlouvy o poskytování sociální služby

§         Upozorníme na úskalí vyplývající z uzavírané smlouvy o poskytování služby

§         Doporučíme vhodný postup při sledování plnění podmínek smlouvy

§         Poradíme, jak řešit případné neshody a konflikty vzniklé mezi Vámi a poskytovatelem služby

§         V případě potřeby a při souhlasu obou stran působíme jako prostředníci v jednáních mezi uživatelem a poskytovatelem sociální služby

§         Pomůžeme Vám spočítat výši plateb za sociální službu a případné vrácení částek příspěvku na péči a plateb za ubytování a stravování

§         Na základě Vašeho pověření Vás můžeme zastupovat v jednáních s Vaším poskytovatelem služby

• Poradíme Vám, kdo může o příspěvek žádat a zda na něj máte – pravděpodobně – nárok
• Poradíme Vám, jak žádat o příspěvek na péči a pomůžeme s vyplněním žádosti
• Seznámíme Vás s ustanovením zákona a vyhlášky o posuzování stupně závislosti na péči
• Vysvětlíme rodičům nezletilých dětí žádajících
  o příspěvek na péči úskalí vyplývající z postupu příslušných orgánů při posuzování stupně závislosti u nezletilých dětí
• Seznámíme Vás s pravidly vyplácení příspěvku na péči
• Vysvětlíme ustanovení zákona o užití příspěvku na péči
• Poradíme, jak formulovat oznámení obecnímu úřadu o způsobu využívání příspěvku na péči
• Doporučíme vhodný postup převádění příspěvku na péči případnému poskytovateli sociálních služeb
• Pomůžeme Vám s případným odvoláním proti nepřiznání příslušného stupně závislosti (příspěvku)
• Doporučíme možný postup soudní žaloby v případě zamítnutí Vašeho odvolání

§         Zodpovíme dotazy týkající se institutu zbavení způsobilosti k právním úkonům

§         Vysvětlíme práva a povinnosti opatrovníka a postavení osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům v zařízeních sociálních služeb

§         Poradíme, jaké dávky státní sociální podpory nebo sociální pomoci může uživatel sociálních služeb získat

§         Pomůžeme vypracovat žádosti, podání, odvolání a další písemné projevy vůle určené poskytovatelům sociálních služeb, obecním úřadům a dalším orgánům veřejné správy

§         V nutných případech doporučíme vhodné právní zastoupení a postup domáhání se práv

A zodpovíme všechny další otázky týkající se sociálních služeb a postavení uživatele sociálních služeb.

Služby našich poraden jsou ze zákona bezplatné. Náklady na činnost hradíme z běžné dotace Ministerstva práce a sociálních věcí na provoz sociálních služeb.

Část nákladů spojených se vznikem nového druhu poradenství nesla Evropská unie prostřednictvím Evropského sociálního fondu.

Jednotlivé poradny jsou součástí systému Poradenství uživatelům sociálních služeb. Tento systém je v České republice provozován v gesci Národní rady osob se zdravotním postižením.

Celostátní síť poraden je registrována u….. (číslo registrace…)

Pokud budete mít jakékoliv připomínky k obsahu nebo formě poradenství, neváhejte je sdělit buď přímo v poradně nebo v případě potřeby se můžete obrátit (písemně, osobně, telefonicky, mailem) na celostátního koordinátora na těchto adresách:

V našich poradnách působí zkušení a odborně dobře připravení poradci uživatelů sociálních služeb. Jedná se pracovníky, kteří mají zkušenosti z oblasti sociální péče, sociálních služeb a poradenství.

Většina poradců úspěšně absolvovala specializovaný vzdělávací kurz pro poradce uživatele sociálních služeb akreditovaný u Ministerstva práce a sociálních věcí v rozsahu 200 hodin.

Poradce se dále vzdělává zejména v následujících oblastech:

• Psychologie a komunikace
• Sociální služby
• Sociální dávky
• Právní aspekty smluvních vztahů

Poradce provádí a zajišťuje:

§         Vyhledávání potenciálních klientů služby.

§         Poskytování konzultací, poradenských služeb a metodického vedení klientů – potenciálních i stávajících uživatelů sociálních služeb.

§         Individuální poradenskáou činnost.

§         Doprovázení (zastupování) klienta v jednáních s poskytovatelem sociální služby.

§         Zajišťování a vyhodnocování podkladů potřebných pro provádění poradenské činnosti.

§         Monitoring činnosti poskytovatelů sociálních služeb v regionu.

§         Provádí osvětové a vzdělávací aktivity ve prospěch uživatelů sociálních služeb.

§         Zajišťuje poradenství i v oblastech souvisejících s poskytováním sociálních služeb.

§         Vede spisovou agendu poradenských případů .

Poradce využívá následující metody práce:

§         Rozhovor a vedení.

§         Krizová intervence.

§         Místní šetření (rodina, poskytovatel služby).

§         Třídění a vyhodnocování údajů osobní, rodinné, příp. zdravotní a další anamnézy.

§         Analýza pramenů legislativně-normativní povahy a oborů souvisejících s poskytováním sociálních služeb.

§         Psaní odborných textů, žádostí, stanovisek, odvolání.

§         Plánování.

§         Poskytování rad a informací.

Poradce můžete zmocnit k zastupování zejména ve věci  jednání o přípravě smlouvy, monitoringu a vyhodnocení plnění podmínek vyplývajících ze sjednané smlouvy o poskytování sociální služby.

Jedná se o zákonné zmocnění  na základě příslušných ustanovení občanského zákoníku. Poradce nemůže vykonávat roli příslušející na základě zákona o advokacii pouze a výhradně advokátům.

V mnoha případech však může zmocnění poradce uživatele sociálních služeb přispět k lepšímu průběhu jednání o obsahu smlouvy o poskytování sociální služby.

Základním principem činnosti poradny a každého poradce je nezávislost na poskytovatelích služby a dokonce i na místních orgánech veřejné správy (obecní úřady, krajské úřady). Poradce uživatele sociálních služeb je vždy a za všech okolností poradcem zaměřeným na prospěch a blaho uživatele svých služeb – tedy uživatele sociální služby jiného poskytovatele.

Poradny pro uživatele sociálních služeb jsou celostátně propojené a tvoří jednotnou síť. Ta je zastřešena řídícím, koordinačním a metodickým centrem, které dohlíží na plnění cílů a zásad nového systému poradenství, slouží jako zdroj informací a zajišťuje školení a jednotnou metodiku, provádí odborná šetření, výzkumy a vlastní publikační činnost.

Poradny uživatelům sociálních služeb nemohou ve své činnosti nahrazovat specializované poradenské instituce státu, advokáty a další instituce. Nemají žádnou výkonnou či nařizovací pravomoc. Právní poradenství poskytují v rozsahu, který nám umožňují příslušné zákony, tj. zejména ve vztahu k postavení uživatele sociálních služeb.

Naši poradci nemohou nahrazovat ani činnost orgánů veřejné správy, zejména pověřených obecních úřadů a jejich pracovníků při výkonu státní správy v oblasti sociálních služeb a sociálních dávek.

Činnost našich poraden napomáhá cílům státní politiky sociálního začleňování. Naši poradci však stojí vždy na straně potřeb uživatele sociální služby.

2. Zákon o sociálních službách

Zákon č. 108/2006 Sb. je komplexní právní normou přinášející úpravu vztahů při poskytování sociálních služeb. Jeho ustanovení dále provádí vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 505/2006 Sb. S oběma předpisy v aktuálním znění se můžete seznámit na stránkách www.poradnaprouzivatele.cz

§         Podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči.

§         Podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb.

§         Formy a druhy sociálních služeb.

§         Pravidla úhrady za sociální služby.

§         Náležitosti smluv o poskytování sociálních služeb.

§         Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb.

§         Výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb.

§         Inspekci poskytování sociálních služeb.

§         Předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách.

§         Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka.

§         Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního i odborného sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení.

§         Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob.

§         Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a zabraňovat jejich sociálnímu vyloučení.

§         Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob
a v náležité kvalitě.

Základní pojmy zákona o sociálních službách:

§         Sociální služba - činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících  pomoc a podporu osobám za účelem jejich sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení.

§         Nepříznivá sociální situace - oslabení nebo ztráta schopnosti řešit vzniklou situaci, tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením a to nejčastěji z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů.

§         Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav - nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok, a který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči
o vlastní osobu a soběstačnost.

§         Přirozené sociální prostředí - rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity.

§         Sociální začleňování - proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný.

§         Sociální vyloučení - vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace.

§         Zdravotní postižení - tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.

§         Plán rozvoje sociálních služeb - výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území
a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů. Měly by být zpracovány jak v obcích, tak v podobě krajských plánů.

Kdo může sociální služby poskytovat ?

§         územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby,

§         další právnické osoby,

§         fyzické osoby,

§         ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu.

A to po splnění zákonem stanovených podmínek
a registraci příslušným orgánem státní správy !

Podstatou a účelem příspěvku na péči je přispět osobám, které jsou pro svou nepříznivou sociální situaci závislé na pomoci jiné osoby, na zajištění potřebné pomoci zejména prostřednictvím služeb sociální péče. Jedná se v České republice o zcela nový systémový prvek poskytování sociální péče (služeb).

Nárok na příspěvek je založen na systému individuálního posuzování schopnosti osob zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti.

Příspěvek na péči nahradil dvě dávky vyplácené podle dřívější právní úpravy, a to zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu.

Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Nárok mají osoby uvedené v § 4 zákona, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují takovou pomoc  - tj. při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti.

Nárok na příspěvek však nemá osoba mladší jednoho roku, kde se předpokládá srovnatelný stupeň péče jako o osoby bez nepříznivého zdravotního stavu O příspěvku rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Nárok na příspěvek vzniká dnem splnění zákonem stanovených podmínek a podáním žádosti o přiznání příspěvku. Příspěvek může být přiznán a vyplácen nejdříve od počátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o přiznání příspěvku.

Nárok na příspěvek nezaniká uplynutím času. Nárok na příspěvek není předmětem dědictví. Nárok na příspěvek nelze postoupit ani dát do zástavy. Příspěvek nepodléhá výkonu rozhodnutí a nemůže být předmětem dohody o srážkách.

Příspěvek se vyplácí měsíčně, a to v kalendářním měsíci, za který náleží, a to v hotovosti nebo se poukazuje na účet u banky určené příjemcem příspěvku. Požádá-li příjemce příspěvku o změnu způsobu výplaty příspěvku, je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen provést změnu způsobu výplaty příspěvku.

Příjemcem příspěvku je oprávněná osoba, nebo namísto ní:

a)    zákonný zástupce, nebo

b)    jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností má povinnost ustanovit zvláštního příjemce příspěvku, jestliže oprávněná osoba, popřípadě zákonný zástupce

a)   nemůže příspěvek přijímat, nebo

b)   nevyužívá příspěvek k zajištění potřebné pomoci.  

S ustanovením zvláštního příjemce musí oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku souhlasit. To neplatí, pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže tento souhlas podat, a tehdy, kdy zvláštní příjemce je ustanoven proto, že příspěvek není využíván k zajištění potřebné péče. Zvláštním příjemcem nemůže být ustanoven ten, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy oprávněné osoby.

Povinnosti žadatele o příspěvek, oprávněné osoby
a jiného příjemce příspěvku

• podrobit se lékařskému vyšetření
• podrobit se sociálnímu šetření
• plnit ohlašovací povinnost
• využívat příspěvek k zajištění péče o svou osobu

Tato péče může být zajišťována prostřednictvím rodinných příslušníků nebo jiných fyzických osob anebo prostřednictvím poskytovatelů sociálních služeb. Ohlašovací povinnost je – jako v obdobných situacích sociálního zabezpečení – stanovena do 8 dnů, kdy je nutno ohlásit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu

Důsledkem neplnění stanovených povinností je nepřiznání příspěvku nebo jeho odnětí. Při zjištění, že příspěvek není využíván na zajištění péče, může obecní úřad obce s rozšířenou působností postupovat také podle ustanovení o zvláštním příjemci.

Výše příspěvku a stupeň závislosti na péči

Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby,  jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při určitém počtu úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti:

Posuzování stupně závislosti – zvládání úkonů

Stupeň závislosti na pomoci jiné osoby se stanovuje ve čtyřech stupních. Toto odstupňování má umožnit dostatečně podrobně, spolehlivě a přitom vysoce individuálně zhodnotit potřeby osob, jejichž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vyžaduje poskytování péče a následně poskytování potřebné sociální služby.

Při hodnocení úkonů pro účely stanovení stupně závislosti podle uvedeného ustanovení (viz tab.) se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé úkony v obou sloupcích uvedených v tabulce Přitom se úkony podle odstavců 1 a 2 sčítají. Při hodnocení úkonů se úkony uvedené v jednotlivých písmenech považují za jeden úkon. Pokud je osoba schopna zvládnout některý z úkonů jen částečně, považuje se takový úkon pro účely hodnocení za úkon, který není schopna zvládnout.

§         Při posuzování potřeby pomoci a dohledu pro účely stanovení stupně závislosti se porovnává rozsah, intenzita a náročnost pomoci a dohledu, kterou je třeba věnovat posuzované osobě, s pomocí a dohledem, který je poskytován zdravé fyzické osobě téhož věku.

§         Při stanovení stupně závislosti se nepřihlíží k pomoci a dohledu při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, které vyplývají z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje.

Při hodnocení závislosti na péči  vychází z hodnocení zdravotního postižení (tělesného, smyslového, duševního, mentálního nebo kombinovaného). Obdobně se postupovalo i dříve, např. při stanovení stupně tzv. mimořádných výhod (průkazky ZTP) V současnosti je však pro přiznání příspěvku na péči rozhodující  dopad zdravotního postižení na schopnost zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti.

Pozor! Z hlediska posuzování schopnosti zvládat jednotlivé úkony je stěžejní zásada, že nepostačuje částečné zvládnutí úkonu. Vzhledem k tomu, že se v některých případech jeden úkon skládá z několika rovnocenných činností (např. oblékání, svlékání, obouvání, zouvání), vede nezvládnutí i jedné z těchto činností k závěru, že osoba není schopna úkon zvládnout.

Úkon se považuje za zvládnutý jen tehdy, jestliže je osoba schopna dlouhodobě, samostatně, spolehlivě
a opakovaně rozpoznat potřebu úkonu, úkon fyzicky provádět obvyklým způsobem a kontrolovat jeho správnost! Pro praktické použití napomůže tato tabulka. Do ní si lze dosadit jakýkoliv úkon a posoudit, zda osoba je či není schopna splnit zásadní podmínky jeho provedení!

Kritéria v řádcích vystihují tři základní důvody vzniku či existence závislosti na péči. Na prvním místě je to mentální rovina, dále fyzická a smyslová rovina, případně v kombinaci s rovinou mentální. Kritéria ve sloupcích tabulky pak určují kvalitativní parametry provádění úkonu. Všechny musí být naplněny, aby mohl být úkon považován za zvládnutý !

Skutečnost, že stupeň závislosti bude posuzován státními úřady-úřady práce, má zaručit, aby přístup k provádění hodnocení byl v celém státě jednotný, spolehlivý a na patřičné odborné úrovni. Samozřejmě, mj. vzhledem k přihlédnutí k dosavadním zkušenostem v oblasti posuzování zdravotního stavů občanů pro účely výplaty dávek sociálního zabezpečení, lze očekávat, zejména v počátcích existence nového systému, řadu aplikačních a výkladových obtíží.

I proto byl vytvořen funkční systém poradenství uživatelům sociálních služeb !

2. 2 Smlouva o poskytování sociální služby

Smlouva o poskytování sociální služby představuje významnou novinku. Má přinést, spolu s dalšími ustanoveními zákona, změnu postavení uživatelů sociálních služeb.

Právní úprava týkající se smlouvy je obsažena takřka výhradně v ustanovení § 91 zákona o sociálních službách. Úprava je vzhledem ke složitosti problému, kterého se týká velmi kusá
a obecná. Podle něj smlouva obsahuje tyto náležitosti:

a)    označení smluvních stran,

b)    druh sociální služby,

c)    rozsah poskytování sociální služby,

d)    místo a čas poskytování sociální služby,

e)    výši úhrady za sociální služby sjednanou v rámci výše úhrady stanovené v § 72 až 76 zákona a způsob jejího placení,

f)    ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb,

g)    výpovědní důvody a výpovědní lhůty,

h)   dobu platnosti smlouvy.

Poskytování sociálních služeb je dle nového zákona založeno na smluvním principu. Sjednávání druhu služby a rozsahu poskytovaných služeb podle individuálních potřeb včetně konkrétních podmínek poskytování služby je významným krokem směřujícím k uplatnění svobodné vůle osob, kterým jsou služby poskytovány.

O osobách a jejich potřebách nebude „někým rozhodováno“, ale osoby samy budou účastníky sjednání podmínek poskytované služby. Zákon stanoví povinné náležitosti obsahu smlouvy. Současně je zajištěno zastupování osob, které nejsou schopny samy jednat při uzavírání smluv a nemají zákonného zástupce
a to obecním úřadem obce s rozšířenou působností. Smlouva o poskytnutí sociální služby je soukromoprávní smlouvou
a vztahují se na ni ustanovení občanského zákoníku.

Může poskytovatel odmítnout uzavření smlouvy ?

Poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociálních služeb pouze, pokud

a)    neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá,

b)    nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby,
o kterou osoba žádá, nebo

c)    zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby;

Jedná se o tyto zdravotní situace (u pobytových služeb):

a) zdravotní stav osoby vyžaduje poskytnutí ústavní péče ve zdravotnickém zařízení,

b) osoba není schopna pobytu v zařízení sociálních služeb
z důvodu akutní infekční nemoci, nebo

c) chování osoby by z důvodu duševní poruchy závažným způsobem narušovalo kolektivní soužití; to neplatí, jde-li
o poskytnutí pobytové sociální služby v domově se zvláštním režimem.

Jestliže poskytovatel sociálních služeb odmítne uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v tomto odstavci, je povinen vydat o tom osobě na její žádost písemné oznámení s uvedením důvodu odmítnutí uzavření smlouvy. V ostatních případech je poskytovatel povinen vést jednání směřující k uzavření smlouvy !

Z textu normy je zřejmý okruh služeb, na jejichž poskytování musí být uzavřena písemná smlouva:

1)          Osobní asistence

2)          Pečovatelská služba

3)          Tísňová péče

4)         Průvodcovské a předčitatelské služby

5)          Podpora samostatného bydlení

6)          Odlehčovací služby

7)          Centra denních služeb

8)          Denní stacionáře

9)          Týdenní stacionáře

Domovy pro osoby se zdravotním postižením

Domovy pro seniory

Domovy se zvláštním režimem

Chráněné bydlení

Sociální služby poskytované ve zdravotnických  

           zařízeních ústavní péče

Domy na půl cesty

Terapeutické komunity

A zde je přehled služeb, na jejichž poskytování písemná smlouva musí být uzavřena, požádá-li o to alespoň jedna smluvní strana:

1)     Raná péče

2)     Tlumočnické služby

3)     Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi

4)    Sociální rehabilitace

Poslední okruh tvoří služby, u nichž zákon povinnost uzavření písemné dohody o poskytování služby neupravuje. V těchto případech smluvní strany mohou uzavření smlouvy dohodnout -  musí se však jednat o souhlasný projev vůle obou stran:

1)          Kontaktní centra

2)         Krizová pomoc

3)         Nízkoprahová denní centra

4)         Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež

5)         Noclehárny

6)         Služby následné péče

7)         Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se  

         zdravotním postižením

8)         Terénní programy

V poradnách uživatelům sociálních služeb jsme již prověřili několik stovek smluv o poskytování sociální služby. Zkušenosti nejsou příliš radostné. Setkali jsme se s následujícími skutečnostmi:

• Poskytovatelé při jednání se zájemcem o službu směřující k uzavření smlouvy porušují ustanovení Standardů – smlouvy jsou předkládány jako „neměnné“ a direktivní,
• smlouvy jsou příliš obecné,
• poskytovatelé nejsou ochotni individualizovat jejich ustanovení,
• rozsah poskytované péče je uváděn jen v odkazu na text zákona a vyhlášky,
• téměř vždy chybí specifikace provádění služby pro daného klienta,
• odkaz na interní směrnice poskytovatele je příliš obecný,
• platby za služby jsou uváděny příliš obecně – chybí specifikace služeb a jejich cena, způsob vyúčtování,
• problémy jsou s vrácením částek za služby – poměrné částky příspěvku na péči, stejně tak jako tzv. vratky stravného při neodebrání stravy po určitý čas pobytu mimo zařízení služeb,
• vážné problémy jsou s cenou služby u tzv. denních stacionářů – zpravidla dochází k výraznému zvýšení ceny za službu oproti částkám placeným na základě dosavadních rozhodnutí,
• ve smlouvách u rezidenčních služeb (ale nejen tam) se objevuje protiprávní požadavek, aby každý uživatel sděloval poskytovateli výši svých příjmů. Tento bývá dokonce zajištěn ustanovením o smluvní pokutě (i 5 tis. Kč) v případě „zatajení“ výše příjmů,
• nemá-li uživatel dostatečné příjmy k uhrazení nákladů služby, zavádí zákon možnost, aby chybějící část poskytli vybraní příbuzní této osoby. Tato možnost bývá v některých smlouvách formulována jako zásadní povinnost,
• uživatelé sami ve značném množství nevyžadují (nejsou si vědomi) důsledné dodržování svých práv,
• uživatelé nevědí o standardech sociální služby a o tom, že mohou vyžadovat úpravu smlouvy a její individualizaci na svoje potřeby,
• téměř vždy absentuje podrobnější ujednání o způsobech řešení sporů vzniklých při plnění práv a povinnosti (s výjimkou výpovědi poskytovatele při porušení pravidel uživatelem…),
• v některých případech se uživatelé bojí předloženou smlouvu nepodepsat s tím, že by jim bylo poskytování služby ukončeno.

Bez označení smluvních stran by nebyly splněny podstatné náležitosti daného právního vztahu. Z pohledu uživatele nelze očekávat zásadnější problémy s jeho naplněním.

Je nutno vyjít z textu zákona a sociální službu podřadit jednomu z druhů uvedených v zákoně. V případě, že se bude jednat o kombinaci služeb, bude účelné zvážit jejich uvedení v jedné, ale v případě potřeby i dvou samostatných smlouvách. Praxe zatím ukazuje, že převládá jedna smlouva na více druhů služeb. Objevují se problémy s přesným určením druhu služby – není uveden odkaz na ustanovení zákona – ale pokus o její „popis“, který nemusí být přesný. Vždy by mělo být naprosto zřejmé, o jaký druh sociální služby se jedná! Setkali jsme se i s tím, že uživatel podepsal smlouvu na sociální službu, kterou vůbec nečerpal!

„uživatel poskytuje sociální službu dle ust. § xy a poskytuje:

a)     ubytování

b)     poskytování stravy

c)      pomoc při osobní hygieně

d)     pomoc při zvládání běžných úkonů…

e)      ….

Což je jen „bezduchý“ přepis příslušných ustanovení právní normy. Naprosto chybí základní (a přitom jednoduché) věci a úkony jako jsou – jak často a na jak dlouho má být uživateli (nezpůsobilému samostatného pohybu) zajištěn pobyt mimo zařízení „na čerstvém vzduchu“, kdo je oprávněn vstupovat k němu do pokoje a za jakých podmínek apod.

Jako v předchozím případě i toto ustanovení je velmi významné. Je nutno specifikovat nejen obecný čas poskytování celé služby (např. centra denních služeb – od 8,30 do 16,00 hod.), nýbrž uvést – alespoň rámcově – i základní činnosti při poskytování sociální služby a jejich časovou specifikaci. Význam tohoto ustanovení oceníme ani ne tak v běžném a bezkonfliktním průběhu služby, nýbrž dojde-li k neshodám a problémům při plnění smluvních ujednání. A samozřejmě i při stanovení plateb za sociální službu.

Výše úhrady je sjednána dle ustanovení § 72 až 76 zákona. (Viz str. 33) Zatím jsme se setkali s následujícími typy problémů u úhrady za sociální službu. Problém spočívá zejména:

v její absolutní výši – výše příspěvku na péči naprosto nepostačuje, aby si uživatelé mohli koupit sociální službu,

v její konkrétní výši – tzn. ve stanovení přesného rozsahu služby a jí odpovídajícím platbám za jednotlivé úkony. Zde se objevují problémy např. u pečovatelské služby – který čas se do úkonu počítá, zda i doprava a v jakém rozsahu pečovatele, u rezidenčních služeb, které úkony sociálních služeb jsou skutečně poskytovány,

 ve způsobech výpočtu a ujednání o tzv. vratkách, které byly v dřívější právní úpravě obsaženy v příslušné vyhlášce a dnes je nezbytné tato pravidla dojednat ve smlouvě.,

při zajištění podílu dalších osob – příbuzných – na úhradě ceny služby, pro níž nemá uživatel dostatek vlastních prostředků.

Jedná se o problematické ustanovení textu zákona. Z dikce normy totiž nevyplývá závěr, že se v textu smlouvy musí uvést závazek uživatele dodržovat všechna vnitřní pravidla vydaná poskytovatelem služby! Právě kvalita interních normativních směrnic u poskytovatelů sociální péče je obecně velmi problematická. Tyto vnitřní směrnice v žádném případě nemohou nahradit či měnit pravidla chování stanovená v zákonech a dalších obecně závazných právních předpisech! Proto je nutné, aby uživatelé opatrně přistupovali k ustanovením smluv, které je činí povinnými dodržovat všechna vnitřní pravidla! V praxi se ukazuje, že poskytovatelé formulují výpovědní důvod ze smlouvy velmi často s odkazem na „porušování povinností uživatele stanovených interními směrnicemi“. Jestliže v procesu sjednávání smlouvy zákon uživatele výrazně chrání – viz de facto nemožnost odmítnout uzavření smlouvy poskytovatelem -  potom po podepsání smlouvy již vše záleží na její kvalitě a sjednaných podmínkách !

Jejich význam lze zvýraznit připodobněním k obdobným institutům známým z dalších právních odvětví (např. ustanovení o výpovědních důvodech dle zákoníku práce, výpovědních důvodech z nájmu bytu dle občanského zákoníku či nebytových prostor dle zákona o nájmu nebytových prostor apod.)

Ze zatímních smluv se ukazuje, že obecně se dodržuje právo uživatele podat výpověď bez uvedení důvodů, a ve smlouvách jsou tou či onou měrou specifikovány důvody k výpovědi či dokonce v některých případech k odstoupení od smlouvy ze strany poskytovatele.

Pro uživatele je velmi důležité přistoupit jen na tak precizně formulované výpovědní důvody, které do budoucna nezavdají poskytovateli možnost libovolně přistoupit k ukončení poskytování sociální služby.

Obě smluvní strany mají v zásadě možnost stanovit dobu platnosti na dobu neurčitou či určitou. Pro uživatele je výhodnější doba neurčitá, naproti tomu lze očekávat, že poskytovatelé budou mít zájem alespoň v počátcích uzavírání smluv volit i dobu určitou, zpravidla vymezenou časovým úsekem.

Důležité! Platí samozřejmě pravidlo, že uvedená ustanovení představují „minimum povinného“, obě smluvní strany si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit i dalšími ustanoveními!

Shrnutí! Je samozřejmé, že pro vlastní obsah sociální služby budou rozhodující i mimoprávní skutečnosti,
a z nich zejména obvyklá situace označovaná jako zákon nabídky a poptávky. Nicméně je rovněž pravdou, že kvalitní sociální službu může zajistit pouze kvalitní smlouva upravující podrobně, výstižně a přesně všechny práva a povinnosti obou smluvních stran.

Zákon definuje nejen služby známé v minulosti (pečovatelská služba, ústavní péče), ale i celou řadu služeb dosud obecně závaznými předpisy neupravených – a tedy de iure neznámých.

a)   sociální poradenství,

b)   služby sociální péče,

c)   služby sociální prevence.

Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. Terénní služby se poskytují v přirozeném sociálním prostředí osoby.

Pro poskytování sociálních služeb se v textu zákona definují tato zařízení:

a)     centra denních služeb,

b)     denní stacionáře,

c)     týdenní stacionáře,

d)     domovy pro osoby se zdravotním postižením,

e)     domovy pro seniory,

f)     domovy se zvláštním režimem,

g)     chráněné bydlení,

h)    azylové domy,

i)      domy na půl cesty,

j)      zařízení pro krizovou pomoc,

k)     nízkoprahová denní centra,

l)      nízkoprahová zařízení pro děti a mládež,

n)    terapeutické komunity,

o)     sociální poradny.

Základní činnosti při poskytování sociálních služeb

Jedná se o zákonem stanovený obsah, který je součástí příslušné sociální služby. Tvoří jej tyto úkony:

a)     pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,

b)     pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,

c)     poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,

d)     poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování,

e)     pomoc při zajištění chodu domácnosti,

f)     výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

g)     sociální poradenství,

h)    zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

i)      sociálně terapeutické činnosti,

j)      pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,

k)     telefonická krizová pomoc,

l)      nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu
a soběstačnosti.

K těmto povinně poskytovaným základním činnostem mohou být v rámci určitého druhu sociální služby nabízeny fakultativní služby, které si bude moci uživatel zvolit a sjednat s poskytovatelem podle svého výběru. Platí však, že je žádoucí, aby ve smlouvě o poskytování sociální služby byly nejen fakultativní, ale i zde uvedené základní činnosti konkrétně vymezeny!

Sociální služby se poskytují za úhradu nebo bez úhrady a to vždy v rozsahu určeném zákonem nebo prováděcí vyhláškou MPSV !

Sociální služby poskytované za úhradu

a) týdenních stacionářích,

b) domovech pro osoby se zdravotním postižením,

c) domovech pro seniory,

d) domovech se zvláštním režimem,

e) chráněném bydlení,

f) zdravotnických zařízeních ústavní péče,

g) centrech sociálně rehabilitačních služeb,

se hradí částka za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu.

a) osobní asistence,

b) pečovatelské služby,

c) tísňové péče,

d) průvodcovských a předčitatelských služeb,

e) podpory samostatného bydlení,

f) odlehčovacích služeb,

g) v centrech denních služeb,

h) v denních stacionářích,

platí uživatel úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou vždy však do výše stanovené ve vyhlášce MPSV ! (výjimky stanoví právní předpis – např. při poskytování pečovatelské služby účastníkům odboje apod.)

Náklady na tyto služby hradí poskytovatel z dotace na poskytování sociálních služeb, z vlastních zdrojů a z dalších příjmů. Bez úhrady uživatelem se poskytují následující služby sociální péče:

a) sociální poradenství,

b) raná péče,

c) telefonická krizová pomoc,

d) tlumočnické služby,

e) krizová pomoc,

f) služby následné péče,

g) sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi,

h) sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním

i) terénní programy,

j) sociální služby v kontaktních centrech a nízkoprahových

   zařízeních pro děti a mládež,

k) sociální rehabilitace (hradí se ubytování a strava),

l) služby sociálně terapeutických dílen (hradí se strava).

V těchto případech zákon výslovně stanoví povinnost uživatele uhradit poskytovateli plnou výši příspěvku na péči a dále uhradit náklady ubytování a stravování do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Tím je vyhláška Ministerstva práce
a sociálních věcí č. 505/2006 Sb. Například, v domově pro seniory (dříve domov důchodců) či domově pro osoby se zdravotním postižením (dříve ústav sociální péče) je u celoročního pobytu stanovena výše až 140,- Kč za celodenní stravu a až 160,- Kč za poskytnutí ubytování a souvisejících činností.

U této formy pobytových zařízení je stanovena stejná maximální částka za ubytování a stravování jako u celoročních pobytů. (např. oběd max. částkou 70,- Kč). Z příspěvku na péči však uživatel sociální služby hradí poskytovateli maximálně 75% přiznaného příspěvku. U osoby starší 18 let pobírající příspěvek na péči ve III. stupni závislosti (8000,-Kč) tak uživatel převede poskytovateli měsíčně částku 6000,- Kč, tj. 75% přiznaného příspěvku na péči.

Úhrada za služby v denních pobytových zařízeních
a dalších služeb poskytovaných ambulantně či v terénu

V těchto případech zákon nestanovil fixní částku z příspěvku na péči, kterou hradí uživatel poskytovateli, jako tomu je
u týdenních a celoročních pobytů. Cena služby je stanovena ve vyhlášce MPSV č. 505/2006 Sb. Nejčastěji se jedná o částku 85,- Kč za hodinu poskytovaných sociálních služeb. Jedná se například o denní stacionáře, centra denních služeb, odlehčovací služby, u služby podpora samostatného bydlení, osobní asistence, u většiny úkonů pečovatelské služby, u průvodcovské
a předčitatelské služby apod.

Maximální výši úhrady stanoví prováděcí vyhláška MPSV
č. 505/2006 Sb.

Poskytovatel sociální služby se může dohodnout na spoluúčasti na úhradě nákladů s manželem (manželkou), rodiči nebo dětmi osoby, které je sociální služba poskytována, pokud tato osoba nemá vlastní příjem nebo její příjem nepostačuje na úhradu nákladů. Nemůže však vázat poskytnutí služby na zajištění těchto „dodatečných“ příjmů !

Maximální výši úhrady za ubytování a stravu stanoví prováděcí právní předpis. Po úhradě za ubytování
a stravu musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu. Například u úhrad za pobytové služby v celoročním zařízení sociálních služeb – domov pro seniory – převede uživatel poskytovateli celou výši příspěvku na péči. A jestliže má přiznán starobní důchod ve výši 7 000,- Kč (a tento je jediným zdrojem jeho příjmu) zaplatí za ubytování a stravu maximálně částku 5 950,- Kč. Částka 1 050,- Kč, což je 15% jeho příjmů, mu musí zůstat zachována. A to i v případě, pokud vyhláška MPSV umožňuje poskytovateli za ubytování a stravu stanovit měsíčně částky vyšší.

Uživatelé mohou dosud využívat přechodného ustanovení zákona o sociálních službách podle něhož do doby podepsání nové smlouvy o poskytování sociální služby (ta musí být podepsána nejpozději do 31.12. 2009) hradí uživatel nejvýše částku uvedenou v původním rozhodnutí o poskytnutí služby – tedy částku, kterou platil v prosinci 2006! To však platí jen pro úhradu za ubytování nebo stravu – nikoliv u úhrady za péči, kde zákon výslovně stanoví (u týdenních a celoročních pobytů) povinnost uhradit celou výši příspěvku na péči nebo 75% z něj.

Při sjednávání úhrady za služby u nichž vyhláška stanoví hodinovou cenu služby se musí jednat o cenu stanovenou podle skutečně spotřebovaného času (např. zmíněných 85,-Kč u některých tzv. denních pobytů). Tedy času, který byl uživateli prokazatelně věnován a v jeho rámci byly poskytovány služby odpovídající rozsahu základních činností!

Zákon upravuje tzv. registraci poskytovatelů sociálních služeb. Každý poskytovatel, hodlající poskytovat sociální služby podle zákona, je povinen splnit řadu podmínek k registraci. Některé z nich zdánlivě nemají bezprostřední vliv na potřeby uživatele služby (např. identifikační údaje zřizovatele apod.). Jiné mají naopak okamžitý dopad na kvalitu sociální služby. Např. personální zajištění služby, prostory poskytování služby apod.

I po udělení registrace je poskytovatel povinen dodržovat řadu povinností ve vztahu k uživatelům služeb. Mnoho z nich je obsaženo v standardech sociálních služeb. Jedná se celkem o patnáct závazných ukazatelů kvality výkonu sociální služby. Jejich kontrola přísluší inspekci kvality sociálních služeb, která je zákonem zřízena a od podzimu 2007 začne kontrolovat jednotlivé poskytovatele.

Uživatelé služeb by měli ve vlastním zájmu znát základní povinnosti poskytovatelů služeb. Jsou uvedeny v § 88 zákona a patří mezi ně zejména:

a) zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, cílech, okruhu osob, jimž poskytují sociální služby, o kapacitě poskytovaných sociálních služeb a o způsobu poskytování sociálních služeb, a to způsobem srozumitelným pro všechny osoby,

b) informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které by pro něho vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociálních služeb, o způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách za tyto služby, a to způsobem pro něj srozumitelným,

c) vytvářet při poskytování sociálních služeb takové podmínky, které umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplňovat jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele sociální služby,

d) zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby, včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby,

e) zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob, kterým poskytují sociální služby, na úroveň služeb, a to ve formě srozumitelné pro všechny osoby,

f) plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob, je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců,

g) vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v § 91 odst. 3 písm. b) zákona,

h) dodržovat standardy kvality sociálních služeb,

i) uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby! ( důvody pro možné odmítnutí najdete na str. 24 ).

Pozor! O tom, že se nejedná jen o povinnosti formální Vás může přesvědčit obsah standardu č. 3, který upravuje povinnosti poskytovatelů v průběhu jednání se zájemcem o sociální službu. Každý uživatel si může ověřit nakolik jeho poskytovatel své povinnosti splnil či plní !

3. Poradny uživatelů sociálních služeb